Chci vlát

Hrozně moc toužím po nějakém hedvábném kousku v šatníku. Bohužel na kvalitní hedvábí moje peněženka nestačí a k obyčejnému pongé se snížit nehodlám, to totiž ani náhodou nesplňuje moje představy o tom, co by měl hedvábný oděv dělat.
Totiž vlát.
Jsemť v srdci beznadějný romantik, ačkoli se snažím každého přesvědčit, že to tak není. Už několik dní se zaobírám myšlenkou, jak to udělat, abych si na Cimburk mohla vzít vlající dlouhé černé šaty, jehlové podpatky a poletovat po hradbách jako mladší sestra Perchty, černá ovce rodiny.
Bohužel předpověď počasí a poměru panující na hradě mě znovu nutí sáhnout po praktickém oblečení, takže zřejmě zase skončím oblečená jako kombinace lolitky, metalisty a námořníka z lokálu páté cenové kategorie. Co už s tím.
Hedvábné oblečení ve mě vyvolává touhu tvářit se rozervaně, popíjet absint a toulat se za měsíčních nocí hlubokými hvozdy. Sice jsem takový strašpytel, že bych na začátku hlubokého hvozdu všechen absint vypila a strávila pak zbytek noci objímáním nejbližšího stromu, případně bych se snažila navázat bližší kontakt se zemí, ale to je jen podružná realita. V mých představách jsem éterická bledá bytost (aspoň jedno z toho sedí), která prostě černé hedvábné šaty musí mít.
Takže kdybyste někdo nevěděl, co mi dát k blížícím se narozeninám, tohle je jen lehké popostrčení.