Kamkoli, hlavně pryč. A musím říct, že snad nikdy v životě jsem nebyla tak vedle nadšením z představy, že budu muset sbalit všechny krámy do co nejmenšího počtu krabic a tašek a převézt je přes půl města.
Došla mi definitivně trpělivost s rozbitou koupelnou, majitelem domu, plísní ve vlhkých rozích, tmou a zimou. Skvělá lokalita a perfektní místo pro kočky to nevyváží. Jsem už z toho všeho unavená a tak mě nesmírně potěšilo, že muž taky. Během hodiny jsem na netu našla několik bytů, které by vyhovovaly a majitelům nevadí domácí zvíře. Bude nás teď čekat několik týdnů obcházení a prohlídek, ale nechci to přehnaně uspěchat. Když už vím, že půjdeme pryč, týden nebo dva navíc to nevytrhnou.
Těším se tak, jak jsem se už dlouho na nic netěšila. Chci konečně bydlet jako člověk. A budu.
Just too hot to handle?
před 1 dnem

0 komentářů:
Přidat komentář